Historie a růst

Historický vývoj mikroregionu

Územně je mikroregion Jižní Valašsko téměř totožný s někdejším brumovským panstvím, jehož středisky byly zprvu Brumov a později Valašské Klobouky. Několik obcí bylo v držbě světlovského panství.

Nejstarší středověké osídlení v této oblasti bylo na Slavičínsku a dále směrem k Loučce a především v prostoru při Vlárském průsmyku s královským hradem Brumovem, který je doložen k roku 1255. Od poloviny 13. století až do 14. století zde probíhala první větší kolonizační vlna, která dala základní podobu nejen síti městeček, vesnic a šlechtických sídel, ale také soustavě církevní správy. V 16. století se počínají nové kolonizační snahy s cílem osídlovat a využívat vyšší horské polohy. Charakteristický způsob hospodaření užívaný v rumunském Valašsku dal této kolonizaci název - valašská. Její rozmach v tomto kraji způsobil, že je od 17. století nazýván Valašsko. Významným řemeslem kraje se stalo soukenictví. Viditelný rozkvět Valašska lze pozorovat na konci 18. a 19. století, které pamatují mnohé stavby, dnes většinou kulturní památky. V Sidonii a ve Svatém Štěpáně byly vybudovány sklářské hutě, další rozvoj pro stále se vyvíjející soukenickou výrobu znamenalo zřizování manufaktur v Brumově a ve Valašských Kloboukách.

Od druhé poloviny 19. století dochází k vzestupu zbohatlých podnikatelů a továrníků. Základní obživou vesnického lidu bylo stále zemědělství, to ale nemohlo uživit rostoucí počet obyvatelstva, což mnozí řešili odchodem na sezónní práce, pro mnohé se jako nejlepší řešení ukázalo vystěhování, především do USA. Řadě řemeslníků se otevřely podnikatelské cesty zánikem cechů a vydáním živnostenského řádu. K rozvoji podnikatelských aktivit přispívaly občanské záložny a spořitelny, objevily se i pokusy spojit síly k většímu soustředění výrobních možností.

Podnikatelskými symboly tohoto mikroregionu se stala jména Pivečka a Šerý. V roce 1860 byla ve Slavičíně založena Pivečkova koželužská dílna, která postupně vyrostla v obuvnickou továrnu. Podobně se v továrnu vyvinula klobucká textilní dílna Františka Šerého v roce 1882.

Nová vlna oživení podnikání a rozkvětu oblasti nastala po odeznění hospodářské krize třicátých let 20. století. Pro jižní Valašsko mělo obzvláště velký význam založení zbrojovky v Bohuslavicích nad Vláří (1935 - 1936). Velké změny nastaly po druhé světové válce. Pilíři místního průmyslu se staly slavičínské Vlárské strojírny, elektrotechnická továrna MEZ v Brumově (založena v roce 1946) a klobucké továrny Pal Magneton a Igla (dříve textilní továrny Šerý a Umtex, po válce převedené na strojírenskou výrobu). V zemědělství se po roce 1949 začala zakládat, většinou násilnou, přesvědčovací cestou, jednotná zemědělská družstva. Stinnou stránku padesátých let připomínají především pamětníci inscenovaného veřejného soudu proti tzv. protistátní skupině Světlana v roce 1950 či zákroků proti katolické církvi a věřícím.

V roce 1949 byla zrušena dvojkolejnost okresů (soudních a politických). Valašským Kloboukám zůstal status okresu do roku 1960, kdy další správní reforma začlenila jihovalašský mikroregion do okresu Gottwaldov ( od 1.1.1960). Vývoj po převratu v roce 1989 přinesl mimo jiné také rozdělení Československa, takže se tento mikroregion stal od roku 1993 pohraničím.

Administrativní vývoj mikroregionu

Původní počet 38 obcí z roku 1961 se postupně snižoval. V roce 1961 se ke Slavičínu připojil Hrádek na Vlárské dráze a v roce 1964 Divnice. V roce 1964 se s Valašskými Kloboukami sloučil Mirošov a došlo ke spojení Brumova s Bylnicí a vzniku názvu Brumov - Bylnice, Křekova s Lipinou a vzniku názvu Lipina - Křekov a dále Štítné nad Vláří s Popovem s názvem Štítná nad Vláří - Popov. Další integrace nastala v roce 1967, kdy se propojily obce Vlachovice a Vrbětice pod jeden název Vlachovice - Vrbětice. Větší slučování probíhalo v roce 1976: Sidonie a Štěpán se přičlenily k Brumovu - Bylnici, Bohuslavice nad Vláří ke Slavičínu, Lipina - Křekov k Valašským Kloboukám. Poslední a největší administrativní slučování nastalo v roce 1980. Tehdy se připojily ke Slavičínu Lipová, Nevšová, Petrůvka, Rokytnice, Rudimov, Šanov a k Valašským Kloboukám Smolina, Tichov a Vlachova Lhota. Později se obec Vlachovice - Vrbětice přejmenovala na Vlachovice.

Změny ve společnosti a zejména nové zákonné úpravy týkající se místní správy a samosprávy uvolnily po roce 1989 vlnu opětovného osamostatňování obcí. Integrované obce, skládající se z většího počtu územně oddělených sídel, se znovu rozdělovaly a vytvářely se původní malé obce. Od Valašských Klobouk se oddělila v roce 1990 Poteč, v roce 1992 Křekov a Vlachova Lhota a naposledy v roce 1993 Tichov. Od Slavičína se odpojily v roce 1992 Lipová, Rudimov, Šanov a v roce 1999 Petrůvka, v roce 2000 Rokytnice s místní částí Kochavec a vroce 2001 Bohuslavice nad Vláří.