Kultura

• Kina - Kina v mikroregionu, program promítání
• Kulturní akce - Pravidelné kulturní akce na území mikroregionu
• Knihovny - Knihovny a jejich výpůjční doby na území mikroregionu

Etnografické hodnoty

V mikroregionu se projevují vlivy dvou kulturních etnografických oblastí:

• Valašska - s lidovou kulturou horského typu
• Slovácka - s lidovou kulturou nížinného typu.

Přechodovou oblastí mezi nimi je Luhačovické Zálesí. Obce náležející k farnosti Újezda bývají nazývány Vizovickým Zálesím a nevelké území při slovenské hranici na Valašskokloboucku se nazývá Závrší (s obcemi Návojná, Nedašov a Nedašova Lhota). Brumov - Bylnice a Štítná nad Vláří - Popov jsou jihovalašskými obcemi.

Lidový kroj

Celou východní část až k hranici moravskoslovenské pokrývá oblast horských krojů s převládajícími prvky karpatské kultury moravského Valašska. Kroj ve své původní podobě začal na většině území mizet již ve druhé polovině minulého století. V mikroregionu se nejdéle udržel v okolí Valašských Klobouk, kde setrvávala tradice nošení kroje při významných a slavnostních příležitostech. Kroje z horské části řazené mezi valašské zaujímaly svým rozšířením nejpřednější místa. V uvedeném území se podle J. Klvani a jeho charakteristiky krojových okrsků vyskytoval např. kroj valašskokloboucký, brumovský ze Závrší, slavicko - bojkovský.

Obyčeje, obřady

• Hromnice – 2. února – svěcení svící “hromniček”
• Masopust – od Tří králů do Popeleční středy – období zabíjaček a sousedských návštěv. Poslední tři dny jej ukončovalo bujné veselí tzv. fašanky, nebo končiny. Pro samotnou masopustní obchůzku se používal název “chodit po babkování” a to v okolí Slavičína a Brumova. Na Valašskokloboucku obcházel pohřebenář či hřebenář. Ve Štítné nad Vláří se v 60. letech udržovala masopustní obchůzka bývalých obecních slouhů zvaná “chodění s Karlem”. Základní podoba obchůzky je na celém území stejná : průvod masek prochází obcí za doprovodu hudby a zpěvu.
• Doba postní – začíná Popeleční středou a skončily o Bílé sobotě– jedly se pokrmy připravované jen na rostlinných tucích a rodinné večery byly věnovány modlitbám. Na Valašskokloboucku chodívali obecní “úřadové” po domech, kde byla dospělá děvčata, hledat “hercuka” či “hajduka”, což znamenalo chytat mládence, kteří chodívali potají na zálety.O Květné neděli dávali v Nedašově Lhotě hospodáři světit pšenici a žito.
• Hrkání, klepání, vrkání – od Zeleného čtvrtku do Bílé Soboty – oznamovalo čas ranní, polední a večerní modlitby místo zvonů, které “odletěly do Říma”. Tuto obchůzku dělají chlapci školního věku, kterým velel “pán”. Byl to průvod kde vepředu byly nejmladší chlapci s “hrklávkami” a “tragači”, za nimi starší chlapci s “klepači” a nakonec byly nejstarší s “vrčáky” a “valchami”. Na Valašskokloboucku bylo obyčejem házet spícím děvčatům mravence do postele, aby byla děvčata svěží po celý rok.
• O Velkém pátku se nesmělo “hýbat zemí” tzn. orat atd.
• O Bílé sobotě se znovu rozezněly zvony, světily se “kočičky” a v podvečer se konala slavnost Vzkříšení s průvodem.
• V Neděli velikonoční byly svěceny pokrmy.
• Mrskačka – pondělí po Neděli velikonoční – chlapci chodí mrskat děvčata “tatary”, spletenými z mladých vrbových proutků, nebo jalovcovými “omlády”, aby dívky a ženy byly po celý rok zdravé, svěží a “neoprašivěly”. V Nedašově házeli chlapci děvčata do “říky”. “Mrskáči” jsou obdarováni barevnými vajíčka, kraslicemi a pohoštěni jídlem a pitím. Na “tatary” dívky uvazují mašle.
• Stavění májů – staví se jeden pro celou vesnici a na jeho vršku ozdobeného pentlemi a šátky je státní vlajka a někdy láhev s pálenkou. Pokud máj neukradli přespolní mládenci býval slavnostně skácen buď o Svatodušních svátcích , nebo v poslední květnovou neděli.
• Zdobení příbytků lipovými větvičkami – o Svatodušních svátcích
• Poutě – v letním období – na poutní místa se chodívalo v procesích pěšky za zpěvu nábožných písní. Nejznámější mísa v okolí byly Štípa, Provodov, Hostýn a Velehrad.
• Dožínky – slavnosti , jíž byly zakončeny žatevní práce – V Brumově vozívali v dožínkovém průvodu na voze ženskou figurínu zvanou “Veruna” nebo “Maruna” a při obřadu s ní ženci tančili.
• Svátek všech svatých a Památka zesnulých – 1.-2. listopadu – lidé si v tuto dobu připomínají zemřelé. Upravují se hroby a kladou věnce na jejich památku.
• Hody (např. Kateřinské) – zakončují období celého zemědělského hospodářského roku - Byly významnou událostí pro celou obec.
• Adventní doba – začíná 1. prosincem a končí Štědrým dnem – byla to doba postní, v níž se lidé měly zdržet nadměrného jídla a pití a místo nich se věnovat zbožnému rozjímání. Přesto se o adventu konaly četné lidové zvyky, které postní obřady porušovaly. V současné době se na začátku adventu “rozsvěcují stromky” a pořádají vánoční trhy.
• Sv. Mikuláš – 6. prosince – v předvečer tohoto svátku chodí Mikuláši v doprovodu s čerty a anděly. Děti dostávaly pokud byly hodné dárky v podobě ovoce, ořechů a sladkostí a pokud byly zlobivé dostávaly vedle dárků i kousky uhlí a brambory.
• Štědrý den – 24. prosince v předvečer narození Krista – Až do večeře byl dnem půstu a s východem první hvězdy začala Štědrovečerní večeře. Přes den se zdobil stromek a věštilo o budoucím zdaru hospodářství i o vlastním osudu. Po večeři děti rozdaly dárky, které našly pod stromečkem a zpívaly koledy. O půlnoci začala Půlnoční mše.
• Boží hod vánoční – 25. prosince den narození Krista – Na Boží hod se nesmělo pracovat a užívalo se klidu.
• Sv. Štěpán – 26. prosince – v tento den chodily na koledu děti, kantoři, ponocní a obecní chudí zpívaly a dostávalo se jim za to výslužky. Býval také dnem, kdy končila čeládce služba – vystoupila-li v tento den ze služby nastupovala až po Novém roce.
• Silvestr – 31. prosince – poslední den Křesťanského roku. Celodenní přípravy jsou zakončeny večerním bujarým veselím a s příchodem nového roku ohňostrojem. Veselí trvá až do brzkých ranních hodin.
• Tří králů – 6. ledna – děti chodí po domech převlečení za tři krále a přejí hodně štěstí, úrody, zdravý do nového roku.